Očima fanouška - Do Manchesteru za Rudými ďábly
Společně se svými synátory se procházím po nábřeží jednoho z mnoha kanálů čtvrtě New Islington, které jí dodávají specifický, „benátský“ charakter. V sobotu kolem deváté se město teprve probouzí, ale my jsme již na nohou a vychutnáváme si ospalou atmosféru s četnými běžci, které neodradilo ani mrazivé počasí. Na hladině se tvoří led, v předzahrádkách tradičních cihlových domů se objevují první ranní kuřáci, s nimiž tu a tam prohodíme pár slov, a nad tím vším se tyčí zástup výškových budov.
Jaká pohoda oproti včerejšku, kdy jsme z Prahy odlétali za dozvuků zimní bouře Goretti. Sníh a mráz nakonec vykouzlily tříhodinové zpoždění, ale na to, jak katastrofické zprávy předtím ze západu Evropy přicházely, proběhl let bez komplikací a my jsme v půl čtvrté odpoledne dosedli na plochu letiště v Manchesteru. Fotbalové výlety tímhle směrem se prostě v zimních měsících vyplácí dělat s větší časovou rezervou – náš zápas se hrál až v neděli, takže nás nějaké zpoždění letu nemohlo rozhodit.
Seznamujeme se s Manchesterem
Městská hromadná doprava v Manchesteru, s všudypřítomným logem včeličky, jezdí jako po drátkách. Z letiště jsme vlakem – mimochodem nějakého velšského dopravce, takže nás cestou bavila hlášení v neskutečně exotické velštině – dojeli během chvilky na centrální nádraží Piccadilly. Z jeho rozlehlého bludiště jsme se po troše úsilí vymotali k podzemní zastávce tramvaje a zamířili k hotelu Leonardo. Je to jenom jedna zastávka, ale se zavazadly člověk takové přiblížení ocení, a navíc si udělá první představu o „polohopisu“ města.
Manchester je sice roztahaný do všech světových stran (jeho aglomerace čítá tři milióny obyvatel), avšak centrum je docela malé a přehledné. K orientaci poslouží mrakodrapy, kterých zde v posledních letech vyrostly desítky a jak dosvědčuje řada jeřábů, další utěšeně přibývají. Hlavní taháky města jako katedrálu, radnici, Čínskou čtvrť (obohacenou o sousední pestrobarevnou Gay Village), obchůdky v Northern Quarter a nákupák Ardyle s fanshopem Man. City zvládáme za dopoledne.
Návštěva u Citizens
Více času si necháváme na to nejdůležitější – na oba fotbalové stadiony. V sobotu vstupuje do FA Cupu první (vlastně až ten druhý ????) manchesterský klub a fanoušci jeho protivníka z Exeteru o sobě dávají halasně vědět po celém centru. Míříme s nimi v narvané tramvaji na Etihad Stadium – možná by se tak nepýřili, kdyby tušili, že vyfasují potupnou desítku.
Kolem svatostánku Citizens už samozřejmě dominuje blankytně modrá. Obcházíme ho kolem dokola a musíme uznat, že díky zajímavému architektonickému řešení působí skutečně impozantně. Okolní sportoviště jako National Squash Centre, Velodrome a Regional Arena z něj dělají pomyslný střed sportovní čtvrti, v níž nechybí ani rozlehlá tréninková akademie tohoto méně slavného manchesterského týmu.
Obhlídka Divadla snů
Než stihneme vše projít, zápas začal. Při čekání na tramvaj nám aplikace oznamuje, že Rodri dává ve 24. minutě už na 2:0. Uf, rychle pryč na správnou, západní stranu města. Stmívá se a domy v ulicích nám začínají oznamovat, že se nacházíme v teritoriu Rudých ďáblů. Obchody, hospody, nápisy na zdech se zbarvují do červené a v dáli se nad střechami objevuje typická, mohutná konstrukce střechy. Zbývá posledních pár desítek metrů…
Prostor se náhle otevírá a monumentální, jedinečný kolos jménem Old Trafford na nás shlíží jako němý svědek velké historie jednoho z nejlepších a nejikoničtějších klubů planety. Že by si skutečně někdo troufl tenhle krásný kus fotbalových dějin zbourat?
Nemůžeme tomu uvěřit, kocháme se billboardy s legendami, zvěčňujeme se u sochy tria Best, Charlton & Law, pleníme (ale decentně) fanshop a procházíme kolečko pod tribunami včetně proslulého Mnichovského tunelu. Všechno si to se zaujetím prohlížíme a zároveň hledáme vstup do našeho sektoru, abychom na druhý den byli připraveni.
Tři hodiny do úvodního hvizdu
Neděle. Konečně je to tady. Se vstupenkou VIP Academy Bar musíme speciálním vchodem, který se otevírá už tři hodiny před úvodním hvizdem. V typickém anglickém deštíku jsme se kolem přístaviště protáhli čtvrtí Salford Quays, kde v Media City stojí budova místní redakce BBC a na druhé straně kanálu vojenské muzeum, ale na místě činu jsme takřka na minutu přesně.
Přesto se řadíme na konec asi třicetimetrové fronty. Svižně však postupujeme ke vstupní kontrole a ocitáme se uvnitř, kde prostředí připomíná komfortní hotel. Do luxusních prostorů baru Victoria Warehousenaše vstupenka neplatí, ale na druhé straně chodby v Academy se chytáme.
Dostáváme pásku na ruku pro volný pohyb, zápasový program, odznáček a vidíme, proč se sem všichni hnali načas. Všechna místa k sezení jsou už nekompromisně zabraná. Nevadí, u stolečků na stojáka je dosud volno. Nabíráme si hamburgery, fish & chips, hranolky a další fastfoodové lahůdky. Oba synové jsou právě v plném vývinu, takže Anglánům ukazují, zač je toho loket a cpou se ostošest. Škoda, že za nápoje musím platit, ale chápu, že s naším přístupem bychom zadlužený Manchester United přivedli na mizinu úplnou.
Cantona, káva a karma Manchesteru
S pocitem dobře vyžraného bufetu se přemisťujeme na tribunu. Teď přichází ten nejmagičtější okamžik: „Divadlo snů“ se nám otevírá v celé své velkoleposti. S rozšířenýma očima hypnotizujeme trávník, po kterém běhali hráči jako Robson, Cantona, Beckham, Giggs nebo Ronaldo, fotíme a hledáme naše sedadla. Sedíme krásně u sebe a vedle se usazují další fanoušci. Brzy je nás tady 74 000 a zápas třetího kola FA Cupu mezi Manchesterem United a Brightonem může začít.
O přestávce se ohříváme opět v baru, kde nás čeká i teplá káva a čaj zdarma. A po závěrečném hvizdu tam čekáme, až se diváci rozjedou do svých domovů, zmizí tlačenice a opadne nával na tramvajové zastávce. Academy Bar prostě představuje zajímavý způsob, jak si užít fotbal – přímo ve středu dění, a přitom velice pohodlně.
O celkový výsledek zápasu tentokrát vůbec nešlo. Rudí ďáblové sice prohráli 1:2 a v FA Cupu končí, ale aspoň jednou góóól jsme si zakřičeli a hlavně – nejdůležitější je fantastický zážitek, kterým byl celý zájezd včetně pondělního povinného nákupu dárků domů a zpátečního letu do Prahy. Manchester po turistické i fotbalové stránce dostává za 1, máme na co vzpomínat a už se těšíme na další sportovní zájezd s Czech Sport Travel.
PS. O týden později se United svým věrným fanouškům revanšovali. V Premier League zpráskali City 2:0 a v tabulce stále drží naději na účast v Lize mistrů. Inu, Manchester je nádherné město.
Josef Křenek
Hodnocení článku
